Větrný mlýn v průběhu staletí
Na počátku třicátých let 19. století vyvstala v Třebíči v souvislosti s rozvojem koželužského průmyslu potřeba místního zdroje kvalitního třísla. S myšlenkou stavby mlýna, specializovaného pouze na tento druh mlynářské činnosti, logicky přišla rodina Budischowských, nejvýznamnějších podnikatelů v oborech zpracování a využití kůží ve městě a v okolí.
Po několika letech průtahů zapříčiněných hledáním nejvhodnější varianty i dohadováním s úřady byl v roce 1836 konečně dostavěn na návětrném místě vršku Kanciborek větrný mlýn holandského typu, tedy kamenný objekt s dřevěným větrným kolem a natáčecí šindelovou střechou.
Původní podoba mlýna
Jedinou informaci o vnější podobě a původním vnitřním technickém vybavení mlýna obsahuje odhadní protokol z roku 1845: „Větrný mlýn je podobný kulaté věži. Je pevně postaven z tvrdého materiálu a rozdělen čtyřmi plochami z prken. Větrník měří 4 sáhy a 3 stopy (průměr u země 8 m) a je 8 sáhů vysoký (výška bez větrného kola 15,2 m). Je v něm mlecí zařízení a pět párů tříselných stoup. Když se stojí u Větrníku, je po pravé straně vystavěna obytná budova č.p. 108. Mlynářský mistr Jakub Jurda oceňuje mlecí zařízení a 5 párů pěchovacích stoup na 180 zlatých C.M.“
Půl století výroby třísla
Mlýn sloužil svému původnímu účelu více než pět desítek let, klapot lopatek větrného kola zastavil v devadesátých letech 19. století až nástup parního stroje do borovinské koželužské továrny. Od té doby větrník postupně chátral a v roce 1929 opuštěný objekt odkoupila obec.
Bydlení pro chudé
Do doby první republiky také spadají první snahy památkářů o uvědomění si technicko-historického významu objektu, městská rada však v něm v letech 1933–35 zřídila tři malometrážní byty pro obecní chudé. Využití větrného mlýna pro účely sociálního bydlení pokračovalo i po II. světové válce. Teprve v roce 1977 radnice vystěhovala poslední nájemníky.
První částečná rekonstrukce
V souvislosti s chystanými oslavami 700. výročí založení města Třebíče v roce 1977 vedení města rozhodlo o exteriérové opravě větrného mlýna. Střecha větrníku byla tehdy dokonce opatřena kovovou atrapou lopatek, které poháněl elektromotor. Ani tato snaha o zatraktivnění městské dominanty neměla dlouhého trvání, a tak zůstal unikátní větrný mlýn dalších čtyřicet let bez jakéhokoli využití.
Generální rekonstrukce objektu
Teprve v roce 2018 rozhodlo vedení města Třebíče o důkladné rekonstrukci technické památky. Výsledkem je současná, památkáři posvěcená podoba mlýna s funkčním větrným kolem a širokým využitím pro účely společensko-historické, muzejní i turistické.
Současné využití větrného mlýna
Původní technologické vybavení na mletí třísla nebylo možné kompletně obnovit. Přesto však došlo s využitím původních materiálů a výrobních postupů k realizaci impozantních funkčních větrných lopatek, ukotvených v půdní prostoře objektu a poháněných elektromotorem. Ostatní podlaží mlýna budou využita pro realizaci muzejních expozic s tematikou historie a průběžného využívání unikátní technické památky, tedy především mletí třísla a sociálního bydlení.
Příběh žije dál
Třebíč, mezinárodně proslulá zejména svými památkami zapsanými na seznam UNESCO, získává zpřístupněním svého větrného mlýna další atraktivní cíl pro milovníky historie i techniky. Obyvatelé i návštěvníci jistě nevynechají příležitost podrobněji poznat příběh unikátního větrného mlýna, tvořícího již téměř dvě staletí jednu z dominant metropole západní Moravy.
